Druhy amalgámů

Použití amalgámu (ještě v nedávné době)

Amalgám na rozdíl od fotokompozitu není se zubem nijak slepen a „nesváže“ zub dohromady. Drží pouze díky vybroušeným podsekřivým místům. Zbytky vlastního zubu jsou při kousání od amalgámu odtlačovány, což má za následek praskliny a časem i rozlomení zubu. Díky kvalitním fotokompozitním materiálům je indikace amalgámu v dnešní době velmi omezená. Jedná se pouze o situaci, kdy není možné pro kompozit zajistit dokonale suché pracovní pole pomocí kofferdamu, což se stává jen vzácně. Na rozdíl od fotokompozitu je nutné pro retenci na amalgám odbrousit i více tvrdých zubních tkání.

Amalgám navíc obsahuje rtuť, která se z něj uvolňuje zejména při jeho tuhnutí a odvrtávání. V některých evropských zemích je amalgám zcela zakázán, v jinych je použití velmi omezeno. V ČR je amalgám již nyní zakázán pro děti a těhotné ženy. Úplný zákaz by měl přijít do roku 2030. Zubní křesla nyní musí mít tzv. odlučovače amalgámu, aby se odvrtaný amalgám nedostával do odpadních vod. Vzhledem k důvodům uvedeným výše dnes amalgám takřka nepoužíváme.

Konvenční (ručně míchaný) amalgám

• nepřesný poměr rtuti a prášku
• ruční = nedokonalé promíchání
• do vzuchu se uvolňují výpary rtuti
• vyšší riziko sekundárního kazu
• obsahuje fázi y₂ (spojení cínu a rtuti)

Následky y₂ fáze:

• menší mechanická odolnost
• praskliny a odlamování okrajů
• merkuroskopická expanze (naboptnání)
• větší koroze
• kráterové defekty
• uvolnění více volné rtuti
• díky jeho konzistenci je obtížné vymodelovat správný reliéf kousacích plošek

Tento materiál nepoužíváme.

Kapslovaný amalgám – non y₂

• neobsahuje fázi y₂
• přesnější poměr rtuti a prášku
• větší mechanická odolnost
• zpracování rtuti a prášku v uzavřené kapsli
• při míchání se tak neodpařuje rtuť
• strojově míchaný – kvalitní promíchání – Capmix
• menší koroze
• lze správně modelovat reliéf kousacích plošek

Pro dobrou kondenzaci a ještě větší pevnost bylo používáno strojové „kladívko“ na amalgám.

Amalgám – obecně

Vznik – rozpuštěním kovů ( stříbro, měď, cín) ve rtuti. Tuhne chemickou reakcí.

Retence – v zubu drží pouze díky vybroušeným zářezům a podsekřivinám. Na rozdíl od fotokompozitu se k zubu nenalepí a nesváže tak jednotlivé stěny defektu. U více oslabených zubů hrozí odlomení volné stěny zubu. Aby výplň nevypadla, je oproti bílým výplním obvykle nutné odstranit větší část zubu. Mírná vlhkost retenci neovlivní.

Koroze – výplň mění barvu na tmavou. Její částice se mohou dostávat do zuboviny a zub šedne. Na druhou stranu koroze uzavírá spáru mezi výplní a zubem a tak bakteriím znesnadňuje průnik.

Oligodynamický efekt – stříbro do jisté míry odpuzuje a hubí bakterie. Tento efekt je zesílen u kapslovaných amalgámů s vyšším obsahem stříbra. Je nutné podotknout, že pokud se zub dobře nečistí, může vzniknout kaz i vedle amalgámu. Záleží to také na jeho druhu – konvenční amalgám se snadněji odlamuje a praská – ve spárách se pak drží plak = bakterie.

Rtuť – rtutí jsou pacient a lékař nejvíce exponováni při zhotovení výplně a při jejím odvrtávání. Ze ztuhlého amalgámu se rtuť uvolňuje minimálně (opět může záviset na kvalitě materiálu a jeho správném rozmíchání). U konvenčních – ručně míchaných amalgámů se rtuť vypařuje do vzduchu – to odpadá u amalgámů kapslovaných, kdy tento proces probíhá v uzavřené kapsli, kromě doby vlastní aplikace. V některých zemích je používání amalgámu přímo zakázáno. Existují i studie, které dávají do souvislosti uvolňování rtuti z amalgámových plomb se zvýšeným výskytem Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.