Náhrada horního řezáku
Kost byla po ztrátě zubu v předozadním směru tenká. Proto jsme při implantaci museli augmentovat. Jedná se o přidání kosti umělé, která slouží jako lešení pro buňky vlastní kosti. Celý objem se postupně přemění na kost vlastní. Aby nedocházelo k narušování této přeměny prorůstáním buněk vaziva z dásně, vložili jsme mezi umělou kost a sliznici speciální rezorbovatelnou membránu. Získali jsme i estetický objem dásně, která by byla jinak „propadlá“.
Po 6 měsících jsme k implantátu připojili vhojovací váleček, který tvaruje dáseň.
Aby pacientka nechodila bez předního zubu, nosila po jeho ztrátě i po implantaci provizorní snímací náhradu.
Po inzerci vhojovacího válečku jsme byli nuceni provizorní náhradu zabrousit a uvolnit pro něj místo.
Jelikož zábrus esteticky nevyhovoval, prodloužili jsme provizorní zub pomocí bílé fotokompozitní výplně. Drobný kovový lem již nebyl při běžném mluvení vidět.
Vhojovací váleček nám po 14 dnech vytvořil pěknou slizniční manžetu.
Otiskovací váleček.
Laboratorní model a kovový základ korunky.
Podle modelu upravili technici v laboratoři nástavbu (abutment), která implantát prodlouží a slouží k připevnění korunky.
Výsledek. Navzdory nepříznivé původní situaci vypadá průběh dásně kolem nové metalokeramické korunky přirozeně. Dokonce lépe, než u sousedních zubů, kde dáseň ustupuje – tzv. recesy (toto postižení by bylo možné řešit parodontální operací).
Výsledek při úsměvu.
Stav po implantaci jsme kontrolovali pomocí digitálního RTG – konec implantátu se s rezervou blížil k nosní dutině. Druhý snímek je po dokončení práce – cca po 6 měsících.